Bohumil Houser

Sám sobě k 80. narozenínám

Jak rychle se potoky mění
v řeku života do moře
tak i můj život opouští dění
v bezčasové, blažené nádheře!

Vy však se mi odcizíte,
co na tom, to jen karma je,
v závěji nevědomosti bez naděje
trápení budete v krátkém životě.

Slunce bude vycházet a zapadat
děti poběží do školy ráno zas
vše se bude jak dnes neustále měnit
v zapomenutí ztichne i můj hlas.

Tak bez denního snění
odejdu do klidu prázdnoty
bez lpění a bez iluzí
přistanu do věčné jednoty.

Ti však hrdinové světa
putovat budou v samsaře dále
neumí nastoupit cestu reka
žádosti trápení neustále.

Čas ztratí pro mě svoji sílu
v bezčasovosti ticha bude klid
kdo by se v oceánu míru
chtěl ke své nevědomosti navrátit?

Proto vám rozumím, vy svatí
chápu proč opovrhujete sladkým životem
vše dočasné jen život krátí
ve věčném střetu dobra se zlem!

I když ještě zde budu dýchat
verše psát tiché jako stín
čas bude dál plynout nevzrušeně
jak bledá krása vadnoucích leknin!

Život nekončí v jednom žití
síla sugesce jeho je magická
putovat však budeme vytrvale
až nás osvítí Cesta nirvanická!

Dr. Bohumil Houser

Převzato z časopisu Unitárie Poutník 03/2002